Nadační fond Melodio jsme založili s posláním pomoci lidem se zdravotním omezením a pečujícím osobám. Lidem, kteří prošli těžkou životní situací a rozhodli se vzít svůj život do vlastních rukou. Věříme, že klíčové je najít motivaci překonat bariéry, ať už domnělé nebo skutečné, a objevit své talenty a sílu. Pomáháme hledat odpovědi na otázky: Co by mě bavilo? Čím můžu být užitečný/á? Jak toho dosáhnout?
Financujeme konzultace s kouči, s nimiž klient nalezne odpovědi na tyto otázky, a následně přispíváme na individuální programy – vzdělání, specifické terapie či kurzy pro rozvoj dovedností a nových návyků, které umožní zvýšit trvale kvalitu života a práce našich klientů.
Klienty vybírá odborná tříčlenná komise v čele se spoluzakladatelkou NF Melodio Šimonou Maškovou.
Hudební projekt Shimona & Friends for Melodio charity fund vytváří a prezentuje hudbu na podporu naší mise (více na youtube a spotify).
„Je mi 38 let, narodila jsem se se zrakovým postižením. Jsem prakticky nevidomá.
Ráda bych pomocí koučování našla někoho, kdo by mě doprovodil do wellness, nebo kdo by mě naučil háčkovat různé tvary a motivy.
Zároveň bych si pomocí kouče chtěla najít takovou práci, která by mě bavila a byla by slušně placená.“
„Od narození mě provázejí zdravotní komplikace — po porodu mě lékaři dvacet minut oživovali. Na první pohled mé postižení není vidět, ale od dětství žiji s vážnými diagnózami: anginou pectoris, revmatoidní artritidou a hlavně těžkou skoliózou páteře, která není operovatelná a nese riziko skřípnutí míchy. Jeden nesprávný pohyb by mohl způsobit ochrnutí. Nedávno mi lékaři objevili také síť benigních nádorů na štítné žláze.
Přesto žiji život plný tvořivosti. Maluji na sklo, látky i plátno, fotím a věnuji se tanci s ohněm a světlem. Tanec je pro mě nejen způsobem, jak vyjádřit emoce, ale i úlevou pro záda, ačkoli musím dávat veliký pozor na každý pohyb. Od února 2025 mám vlastní živnost a chci o e-shop, kde bych mohla prezentovat svou tvorbu a hlavně sérii mandal, na kterou jsem opravdu pyšná.
Mou největší bariérou je psychická nepohoda — vnitřní tlak, výbuchy vzteku a agrese, které mě často brzdí. Proto jsem začala pracovat s koučkou Kateřinou Peškovou. Pomáhá mi znovu získat psychickou jistotu, rozpracovat priority a rozvíjet talent. Mým velkým snem je vystupovat v cirkuse a propojit v něm tanec, oheň i emoce v něco výjimečného.“
„Jmenuji se Monika a žiji v centru sociálních služeb. Mám dětskou mozkovou obrnu a používám invalidní vozík, ale to mě neomezuje ani v aktivním životě ani při plnění mých cílů. Přináší mi to zkušenosti, učí trpělivosti, kreativitě a nacházení cest, jak překonávat překážky.
Mou vášní je marketing na sociálních sítích, proto spolupracuji se společností Lady’s, kde se starám o komunikaci s klienty, prezentaci produktů a podporu týmu. Každý den mě práce s lidmi naplňuje, motivuje učit se novým věcem, posouvat se dál a hledat způsoby, jak být lepší. Mým cílem je jednou mít svůj vlastní salón, kde budu lidem pomáhat cítit se krásně a sebevědomě. Ráda bych také více cestovala a jednou si splnila svůj cíl: podívat se k moři.
Od koučování očekávám, že se naučím lépe plánovat a dosahovat svých cílů, posílím své schopnosti v oblasti prodeje a komunikace a budu umět poskytovat ještě kvalitnější podporu a péči klientům i kolegům.“
„Jsem nevidomá a navíc mám ještě několik civilizačních onemocnění. Pracovala jsem na částečný úvazek v jedné neziskové organizaci – společně s pečovatelskou službou jsem navštěvovala seniory v jejich bydlišti a hovořila jsem s nimi o jejich problémech a životě. Pro nedostatek financí jsem byla bohužel propuštěna.
Chtěla bych koučku ženského pohlaví, se kterou bych měla co nejvíce osobních setkání. Je to pro mne důležité. S koučkou bych chtěla najít novou práci, ve které by mě to alespoň trochu bavilo a kde bych byla užitečná. Také bych v sobě chtěla objevit nové možnosti, talent, dovednosti, schopnosti a znalosti. Dále chci najít povzbuzení, inspiraci a motivaci do dalšího života, posunout se někam dál, nezůstávat pořád na jednom a tom samém bodě, umět se rozhodovat, rozvíjet se, růst a získat sebevědomí.
Ráda chodím s vidoucími kamarádkami do kina, do divadla, na koncerty a hmatové výstavy, plavat, na procházky do parků a zahrad. Ale kamarádek mám málo. Chtěla bych pomocí koučky nalézt způsob, jak získat další kamarádky.“
„Před cca 6 lety jsem dostala infekci do nohy, ale protože se to nedařilo léčit, muselo dojít k amputaci nohy. Tímto jsem se dostala na vozík a ztratila jsem svobodu. Bez asistence se nikam nedostanu. Kvůli nevyhnutelnému dlouhodobému sezení se mi tvoří proleženiny, tzv. dekubity.
V současné době bydlím v RoSa. Kvůli mé diagnóze jsem vnitřně zlomena. Ráda bych pomocí koučky toto zranění zacelila. Pro mě to znamená najít hodnotu svého života, smysl svého života, sebedůvěru, lásku k sobě a pomyslně pevnou půdu pod nohama. Díky tomu se dál posunout a využít svůj potenciál.“
„Od narození žiji s dětskou mozkovou obrnou. Lékařům se sice podařilo postavit mě na nohy, ale pouze s pomocí berlí. Po porodu mého syna se však můj zdravotní stav zhoršil a skončila jsem na vozíku. Ani tak to nevzdávám – co mě nezabije, to mě posílí.
Nyní se nemohu vyrovnat s tím, že mě odmítají v práci kvůli mému postižení, neboť jsem nemohla svou práci vykonávat v takové míře, jako může zdravý člověk. Proto jsem se rozhodla pracovat na sobě s pomocí kouče – chci tak posílit sebedůvěru, rozvíjet vlastní potenciál a zároveň si dokázat zajistit svoji obživu.“
„V USA jsem pracovala jako internistka a specialistka na spánkovou medicínu. Můj profesní život se ale zásadně změnil poté, co se provalila moje diagnóza – roztroušená skleróza. Přestože jsem se dokázala dlouho udržet v oboru, nemoc a pozdější úraz mě nakonec upoutaly na invalidní vozík. Dnes jsem plně závislá na asistenci druhých a právě tato závislost je pro mě největší překážkou, kterou každý den cítím.
S koučem chci znovu najít životní naplnění a odhodit pocit rezignace, který mě po ztrátě rodiny a práce dlouho provázel. Věřím, že s jeho podporou dokážu postavit nový životní směr – takový, v němž dokážu znovu pomáhat druhým. Už nyní pracuji na knize o roztroušené skleróze a chci dál sdílet své zkušenosti i naději. Mojí motivací je nejen překonat vlastní limity, ale také ukázat, že i po těžkých ztrátách má život smysl.“
P.S. Markéta si pro práci na svém novém příběhu vybrala kouče Ernesta Nováka a mentora Matooshe.
„Jako předčasně narozené dítě trpím dětskou mozkovou obrnou a autismem, který mi způsobuje hypersensitivitu. Jako sirotek jsem vyrůstala v ústavu, ale toužila jsem se osamostatnit. Po dvouletém úsilí jsem si koupila byt v Ostravě a nyní se učím žít plnohodnotný život.
Je mi 26 let. Nemám rodiče a prarodiče už také zemřeli a finančně je pro mne splácení hypotéky a hrazení léků i rehabilitace nezvladatelné. Bez příspěvku nadace Konto Bariéry a Patříme k sobě Oli bych nemohla uhradit ani nutné rehabilitace. Ráda bych ozdravný pobyt absolvovala zase na podzim, jelikož mi moc pomáhá, ale od pojišťovny už nebudu mít nárok ani tento ani rok příští. Ráda bych také splatila část úvěru.
Kouč by mi mohl otevřít i jiné cesty pomoci, a hlavně najít si náhradní rodinu. Cítím, že ta je pro mne důležitá kvůli psychické rovnováze.“
„Jsem vyučená kuchařka a pracovala jsem v restauracích a později jako pošťačka. Když mi bylo 32 let, dostala jsem první mozkovou příhodu. Po operaci krční páteře v roce 2015 jsem zůstala na vozíku. Nicméně následně jsem měla další čtyři mozkové příhody, v roce 2018 pátou, rehabilitace si vyžádala velké úsilí, dnes z úplného ochrnutí jsem už schopná i psát, v čemž mi pomohla dcera. Bohužel mi diagnostikovali kornatění sítnice a postupně ztrácím zrak.
Dříve mne bavila zvuková střelba, reprezentovala jsem školu i na střeleckých závodech. Vždy mne bavil sport a příroda, to mi vštípil dědeček. Manžel mi hodně pomáhá, ale začíná se u něj projevovat zdravotní vyčerpání.
S koučem chci najít novou realitu svého života, nové možnosti, jak dále s těmito zdravotními postiženími žít..“
P.S. ke konci roku 2025: Pavla je zcela nevidomá. Plánuje nyní stát se koučkou a vrátit, co jí pomohlo. Melodio ji ve výcviku finančně podpoří.
„Od narození mám diagnostikovanou dětskou mozkovou obrnu se spastickou kvadruparézou. DMO je základní diagnóza, se kterou souvisí i další onemocnění, například časté epileptické záchvaty.
Pohybuji se na mechanickém i elektrickém vozíku, žiji sama v bezbariérovém bytě a finančně jsem závislá především sama na sobě. V současné době pracuji v chráněné dílně na pozici pomocného pracovníka ve výrobě (šicí dílna). Přestože se můj zdravotní stav zhoršuje, přeji si i nadále pracovat, abych se mohla sama o sebe postarat. Mým cílem je být inspirací pro ostatní.
Ve spolupráci s koučem bych si přála otevřít nové dveře, najít cestu k osobnímu růstu, získat psychickou podporu a pomoc při hledání nové práce.“
„Od narození žiji s dětskou mozkovou obrnou a jsem upoutána na vozík. Narodila jsem se předčasně jako jedno z dvojčat. Moje sestřička bohužel zemřela po porodu. Od dětství slýchám, že jsem velká bojovnice – věřím, že mi svou sílu předala právě ona.
Kromě fyzického omezení se potýkám i s psychickými obtížemi, které ne všichni dokážou pochopit nebo přijmout – a někdy s tím bojuji i já sama. Nedávno jsem přišla o možnost splnit si svůj sen – dokončit maturitu – kvůli člověku, který mi nedal šanci. Byla to další z mnoha životních ran, které jsem musela přijmout.
Od koučování očekávám, že mi pomůže přijmout samu sebe. Doufám, že se mi díky tomu v budoucnu podaří osamostatnit se od rodiny, najít si zaměstnání, partnera a nové přátele. Ráda bych jednou vedla svůj vlastní život. I když s občasnou pomocí.“
P.S: Veronika pracuje s koučkou Ditou Pospíšilovou Dvořákovou a mj. plánuje kulturní akci Melodio v Liberci.
„Studuji učitelství němčiny na německé univerzitě. Za pomocí kouče chci najít možnosti, jak si po skončení školy splnit, i přes svůj handicap, sen stát se tlumočníkem. Přestože toužím po společnosti lidí, trávím většinu času o samotě.
S koučem si chci ujasnit své představy o navazování přátelství a partnerství, chci zjistit co bych měl dělat lépe, abych si našel více přátel a partnerku, se kterou bych do budoucna založil rodinu. Chci životní změnu.“
Michal zatím svou životní změnu nerozjel. Nejdříve si stanovil, že chce dokončit studia.
„Trpím mnoha duševními traumaty díky neurologickému syndromu Guillain-Barré, který opakovaně způsobujekolaps těla, zcela paralyzující stav. Už dvakrát jsem se dostávala z invalidního vozíku. Stále ale mám duševní stavy vycházející z těchto zážitků.
Nechci stále polykat léky, nefungují na moje úzkosti. Způsobují jen malátnost a ztrátu chuti na jídlo.
Od práce s terapeutkou a koučkou Petrou Chvátalovou si slibuji, že budu moci žít bez fóbií. Chci se znova cítit motivovaná k životu a uvědomovat si hezké věci. Při současném stavu to bez pomoci nezvládám. Potřebuji odblokovat traumatické události, aby se mi nevracely do mysli a aby mi přestaly brát motivaci pro život.o budoucna založil rodinu. Chci životní změnu.“
„Je mi 31 let. Od mala žiji s postižením kvůli dětské mozkové obrně a můj život vyžaduje celodenní asistenci dalšího člověka. Jsem ale velmi aktivní, přednáším na filozofické fakultě o způsobu života člověka s postižením a jsem lektorem moravskoslezského kraje v projektu Žít normálně 2.
Za překážku v mém uplatnění považuji například to, že se ke mně někteří lidé chovají jako k dítěti. Nejsem sám, zažívají to i někteří jiní lidé s postižením. Proto se chci věnovat i osvětě v tomto ohledu a vysvětlování, jak k nám přistupovat. S koučem chci prozkoumat své silné stránky a najít způsoby, jak svůj život zkvalitnit.“
P.S.: S koučkou Kateřinou Peškovou se naučil stanovit si hranice vytíženosti, vytvořit si kvalitní čas i na sebe seberozvoj. Nyní pracuje na tvořivém psaní ve skupině s lektorkou Jitkou Hlouškovou a s kariérní koučkou Bárou Smijovou připravuj, co mu chybí k tomu, aby se mohl stát testerem webů z hlediska potřeb lidí se zdravotním postižením. Je nezávislý dopisovatel článků pro Melodio a je otevřen dalším zakázkám.
„Jsem z nefunkční rodiny a vyrůstala jsem v dětských domovech. Vyučila jsem se jako tkadlena. Ve dvaceti letech jsem spadla ze střechy a od té doby jsem ochrnutá. Od 1996 jsem bydlela v centru sociálních služeb v Hrabyni na Severní Moravě. Po úmrtí přítele, který měl závažné zdravotní postižení, jsem se toužila osamostatnit a podařilo se mi to. Od roku 2024 bydlím v Opavě dočasně v podnájmu. Můj sen je samostatné trvalé bydlení. Chci více pomáhat lidem ve Svazu tělesné postižených Hrabyně (STP) a svým přátelům na vozíku a k tomu potřebuji lepší technické prostředky, jako je kvalitní vozík a přídavný pohon. S koučem/koučkou chci zjistit, jaká činnost by byla pro mne výdělečná, baví mne například grafické práce na počítači. Momentálně dělám v chráněné dílně administrativu a výdělek je velmi nízký, nestačí mi na moje plány.“
„Jmenuji se Helena Šestáková a jsem farmaceutická laborantka se zaměřením na homeopatii. Můj přístup ke zdraví je celostní – věřím, že lze žít zdravě i bez nadměrného užívání léků. Snažím se na sobě pracovat a pomáhat lidem hledat rovnováhu.
Osud mě však postavil před těžkou zkoušku. Mému manželovi diagnostikovali agresivní nádor mozku (glioblastom 4. stádia). Po třech operacích je nyní doma, ale zcela odkázán na mou péči. Do toho jsem sama musela podstoupit operaci kolene. Přesto jsem rozhodnutá zůstat s ním, protože věřím, že být spolu mu pomáhá zachovat si osobnost a důstojnost.
Tato zkušenost mě naučila, že musím řešit i vlastní psychosomatické potíže, které zasahují do mého života. Ráda bych našla způsob, jak své znalosti předávat lidem jinak než v lékárně, s větším důrazem na individuální přístup. Tento sen už si plním, ale potřebuji se posunout dál, abych mohla žít a pracovat v souladu se svými možnostmi.“ P.S.: Helena pracuje s koučkou Petrou Chvátalovou.
„Jmenuji se Michal Krch. V roce 2001 jsem následkem úrazu oslepl. Tím se celý můj život od zásady změnil. Přesto jsem vystudoval speciální pedagogiku a absolvoval masérský kurz. Nyní pracuji jako masér. Od roku 2010 se věnuji bowlingu. Reprezentuji ČR na mezinárodních turnajích.
Ve své pracovní a sportovní kariéře jsem se dostal na své limity a ty chci ve spolupráci s koučem překonávat.“
P.S.: Michal je rocker.
„Jsem od narození prakticky nevidomý. Mám střední školu bez maturity, protože škola nebyla vybavena přístupy pro nevidomé a já jsem nezvládl maturitní předmět účetnictví. Mám invaliditu třetího stupně a nyní nejsem zaměstnán. Pro zábavu dělám DJ. Moc mne baví elektronická taneční muzika. V poslední době mne zneklidnilo onkologické onemocnění velmi blízké osoby a psychicky jsem to těžce nesl.
Jaká je moje současná bariéra, kterou věřím, že mi kouč pomůže vyřešit? Nejsem si jistý v osobních věcech, rád bych založil rodinu a získal tak nový smysl života. Uvědomuji si, že mi k tomu může pomoci osobnostní růst a větší sebevědomí.ízký, nestačí mi na moje plány.“
„Bydlím s rodiči a momentálně nemám práci ani vlastní rodinu. Kvůli nádoru na mozku jsem částečně ochrnutý, díky intenzivní rehabilitaci již jsem svůj stav hodně zlepšil, ochrnutou mám jen ruku. To mi omezuje pracovní výkon. Co chci změnit? A proč chci pracovat na sobě s koučem? Můj cíl je změnit život tak, abych mohl založit rodinu.“
P.S.: Jiří pracoval intenzivně s koučkou Kateřinou Peškovou. Jiří si zajistil novou důstojnou práci s lepším ohodnocením. Jiří rád chodí tančit a hledá si partnerku pro rodinný život.
„Jmenuji se Radek Halas, pocházím z Klatov a jsem nevidomý. Mé zájmy jsou
procházky, plavání, čtení, poslouchání hudby nebo pořadů a rozhlasových her
a taky kočičí kavárna. Od koučování očekávám, že se posunu někam s mými
myšlenkami a plány v přítomnosti i do budoucna. Těším se na koučování.“
P.S.: Radek si s koučem Vojtou Cibulkou ujasnil směr a z mnoha svých talentů si vybral jeden hlavní: tvůrčí psaní. Na tom pracuje s lektorkou Jitkou Hlouškovou. Jeho cílem je napsat rozhlasovou hru. Zatím je u povídek, a pěkně peprných! S Vojtou Cibulkou pokračuje v kondičním cvičení a plavání, které mu pomáhá v lepší orientaci.
„V roce 2001 po maturitě se mi stal úraz a od té doby se pohybuji na vozíku. Studovala jsem, pracuju a snažím se pracovat tak trochu i na sobě.
Pracovně se věnuju environmentálnímu vzdělávání. Zároveň provázím lidi, kteří jsou čerstvě na vozíku po míšním poranění jako tzv. peer mentor. Volný čas trávím ráda rozjímáním, snahou naučit se nicnedělat nebo aspoň zpomalit a pohybem na suchu i ve vodě, nejlépe v přírodě. Ideální den by pro mě měl mít alespoň 30 hodin, aby se dalo stihnout všechno, co mám v plánu.
Mám ráda výhledy z okna do zeleně a jedním z mých plánů je projekt Evropu vlakem z jihu na sever (nebo klidně obráceně).
Věřím a doufám, že spolupráce s koučem mi pomůže rozšířit obzory a objevit třeba právě nové možnosti a talenty.“ P.S.: Jitka pracuje s koučkou Ivou Barnincovou. Jemné změny na povrchu a o to podstatnější změny uvnitř. Vnitřní síla se dřív nebo později projeví v kvalitnějším uspořádání života. K tomu Jitka postupně spěje.
„Po dvou těžkých úrazech, požáru a srážce automobilem, se pohybuji na vozíku. Mám kvadruparézu, tedy ochrnutí končetin. Trpím nevyléčitelnými chronickými bolestmi, mám také zrakový handicap a spoustu dalších onemocnění. Jsem velmi aktivní. Zpívám, hraji na klávesy, šíji a mnoho dalšího. S koučem bych si ráda stanovila životní priority a přála bych si zpracovat úzkosti a traumata z dětství.“
P.S.: S koučkou Kateřinou Peškovou se naučila žít sama se sebou. Pro někoho asi banální věc, pro Karin životně důležitá, protože si nemusí přivolávat akutní zdravotní problémy jen aby byla s lidmi. Zároveň si více váží svého času. Na tom ještě v budoucnu bude pravděpodobně pracovat znova, aby získala dobře placenou práci.
„Od dvanácti let jsem na vozíku po úrazu míchy. Během studia na gymnáziu jsem se věnovala vrcholovému lyžování na monoski a reprezentovala ČR. Později jsem se začala věnovat i parasurfingu. Nyní žiji s partnerem v Olomouci, studuji psychologii a pracuji jako peer mentor pro lidi po úrazu míchy v České asociaci paraplegiků. S koučem bych ráda pracovala hlavně na svém rozvoji v pracovním a studijním životě.“
Kristýna je zatím soustředěná na své studium a rodinu. V Melodio má dveře otevřené.
„Následkem úrazu jsem přišel o většinu svého zraku. Přesto se snažím osamostatnit, protože nechci být odkázaný na pomoc druhých. Několik hodin týdně učím lidi s podobným postižením pracovat na počítači. S pomocí koučky Kateřiny Peškové postupně přicházím na to, jak zvládat nástrahy samostatného života, navzdory zrakovému handicapu. Nyní budu pokračovat v práci na sobě se sportovním trenérem, abych získal jeden ze správných životních návyků, které jsme si definovali s koučkou Nadačního fondu Melodio.“
P.S.: Radek je nepostradatelným členem týmu Melodio jako editor webových stránek. Koučka Kateřina Pešková mu otevřela cestu do světa, bílou hůl už má jako kamaráda, ne jako přítěž. Od svého kondičního kouče Vojty Cibulky se naučil „Buď sám sobě nejlepším přítelem“, což znamená, že cvičí, kvalitně jí, aby se nevrátily bolesti zad a dřívější zbytečná kila navíc. Jeho sarkastický humor se uplatní na nejedné party!
Tisková zpráva o jeho pokroku
„Mám za sebou mnoho nepříjemných zážitků. Když jsem opravoval střechu, prasklo lešení, a já jsem spadl z 13 metrů přímo na beton. Po roce jsem se naučil znovu chodit, ale do levé nohy se mi dostal MRSA, což je agresivní zlatý stafylokok. Snažil jsem se nohu zachránit, podařilo se mi najít kliniku v Polsku. Kvůli vysokým léčebným nákladům jsem však musel prodat byt. Bohužel, nohu se mi zachránit nepodařilo. Nyní bych rád našel v sobě klid a pohodu. Od roku 2015 jsem na vozíku, prodávám Nový prostor a pobývám na různých ubytovnách. S koučkou Karolínou Chovancovou jsem získal motivaci a ujasnil si, že momentálně opravdu to jediné, co je pro mne životní kotvou, je bezbariérové bydlení. Melodio mi nyní pomáhá najít správné kontakty a právní pomoc k tomu, aby moje žádost o byt splňovala veškeré potřebné náležitosti a já jsem bezbariérové bydlení získal.“
„Od narození žiji s dětskou mozkovou obrnou. Mám ráda život, ráda o něm píšu, ale ještě raději ho prožívám. Snažím se ukázat, že vozík není neřešitelnou překážkou. Přála bych si své sny proměnit ve skutečnost, protože nic není nemožné. I cesta může být cíl – proto bych se chtěla dál rozvíjet a pracovat na svém osobnostním rozvoji. Při práci s koučem jsem si uvědomila, že bych se chtěla živit jako copywriter. Nadační fond Melodio mě podpořil nejen ve vzdělávání. Díky Juniorní Akademii Holek z Marketingu a možnosti pracovat pro NF Melodio jsem se rozhodla pro dráhu OSVČ v oblasti marketingu. V letošním roce se těším na propojení s mentorkou, která mě podpoří v začátcích mého podnikání.“
Tisková zpráva o jejím pokroku
„V roce 2003 jsem ochrnul po autonehodě. Byl jsem vášnivý sportovec a ke sportu mne to táhlo dál. Reprezentoval jsem naši zemi v parahokeji, nyní se nově věnuji parabadmintonu, i v něm chci dosáhnout velkých výsledků. S koučkou Terezou Dyntarovou jsem se naučil důležité mentální techniky, díky kterým budu umět lépe pracovat s pocity po prohře. Své nové zkušenosti budu moci předávat dál.“
„I když mi v mládí diagnostikovali vzácné onemocnění, Friedreichovu ataxii, s neradostnou prognózou, snažím se mít pozitivní přístup k životu. Díky nemoci jsem se dostal do situace, kdy jsem ztratil své dosavadní zaměstnání. S koučem chci rozjet svůj nový projekt a zároveň si ujasnit své vize a hodnoty.“
„Jmenuji se Eva a jsem 20 let na vozíku kvůli nervovému poškození nohou. Pracuji v pečovatelském domě jako dispečerka asistentů. S koučkou Evou Strakovou jsem pracovala několik měsíců v roce 2023 a nyní mne vede lektorka Zuzana Köhlerová, abych se zdokonalila v telefonické práci. Chci se zlepšit v oblasti fundraisingu a uplatnit se také jako dotazovatelka ve výzkumech.“
To jsou základní hodnoty, které s vámi chceme sdílet na našich akcích. Pořádáme hudební koncerty a kulturní akce, díky nimž získáváme finanční prostředky pro naši činnost.
Těšíme se na společná setkání!
Manželé Maškovi a Vaškovi
Přispěj na transparentní účet nadace Melodio libovolnou finanční částkou a umožni někomu odstartovat jeho novou životní etapu.
Transparentní účet: 6346651369/0800 vedený u České spořitelny, a.s.
Zpráva pro příjemce: Dar pro MELODIO
QR kód pro bankovní převod
na transparentní účet nadace Melodio