Jakub (Praha)

„Jmenuji se Jakub a můj život je příběhem o nezlomnosti. Z plného zdraví mě vyřadily kruté bolesti zad, ztráta citu v končetinách a vědomí. Navzdory mnoha vyšetřením bez nálezu jsem zůstal roky uvězněn doma, čelil těžkým depresím a diagnóze schizoidní poruchy osobnosti.
Zlom přišel až po čtyřech letech díky správné léčbě, která mi vrátila schopnost fungovat. I když se potýkám s následky operací kolene, vrozenou vadou a silnou histaminovou intolerancí, naučil jsem se s limity pracovat a profesně se realizovat z domova.
Mým velkým snem je založit rodinu. Vím, že mé zdraví bývá pro okolí výzvou, a proto jsem se rozhodl na sobě pracovat s pomocí kouče. Společně s koučem chci najít cestu, jak se otevřít světu a hledat lidi, kteří vnímají člověka, nikoliv jen jeho diagnózy, ale aby mě okolí vnímalo tak, že i přes mou diagnózu jsem to nevzdal a vážil si mě takový jaký jsem.„

Lukáš (Plzeňský kraj)

„Jmenuji se Lukáš, je mi 36 let a od narození žiji s dětskou mozkovou obrnou. Mým posláním je ukazovat, že handicap neznamená stopku aktivnímu životu. Jsem hrdým spoluzakladatelem sportovního týmu SK Indians Plzeň a působím v organizaci LENOX, která zaměstnává lidi se zdravotním postižením. Mým cílem je propojovat svět handicapovaných s veřejností a bořit zažité mýty.

I když vedu lidi a sportuji, i já chci na sobě dál pracovat. Jsem proto vděčný, že jsem mohl skrze Melodii oslovit kouče, který mi poskytne odborné vedení v systému asistovaného hubnutí a v rozvoji manažerských dovedností. Zároveň věřím, že mi koučink pomůže zpracovat i hlubší osobní témata, jako jsou pocity méněcennosti nebo samota v vztazích. Chci dokázat, že i s omezenou pohyblivostí lze s pomocí správného průvodce žít naplněný život.“

Radka (Praha)

„Vždy jsem byla optimistický člověk, pro kterého byla pomoc druhou přirozeností. S partnerem již deset let bereme dvě děti z dětského domova do hostitelské péče, abychom jim ukázali, jak vypadá běžný rodinný život. Naše cesta se však nečekaně zkomplikovala, když vážně onemocněl můj syn.

V roce 2023 syn během několika měsíců dvakrát bojoval o život. Přestože se uzdravil, po opakovaných zánětech kyčlí zůstal zcela imobilní. Od března 2024 o něj pečuji v režimu 24/7. Abych dokázala pokrýt všechny naše závazky, stále při náročné péči i domácnosti chodím do práce. Tato kombinace mě však postupně vyčerpává – fyzicky i psychicky.

Cítím, že ztrácím svůj dřívější nadhled a pozitivní přístup. Občas propadám beznaději a mám pocit, že se v tom všem vytrácí mé staré já. Mou velkou touhou je znovu najít vnitřní sílu, rovnováhu a víru, že i v této těžké situaci lze nalézt smysl a klid.

Věřím, že spolupráce s koučem mi pomůže lépe zvládat každodenní zátěž, podpoří mě v mém osobním rozvoji a ukáže mi cestu, jak se v této náročné životní etapě znovu najít.“

Dagmar (Plzeň)

„Jmenuji se Dagmar Lechnýřová a brzy oslavím čtyřicáté narozeniny. Pátý den po narození mi lékaři diagnostikovali vrozenou těžkou srdeční vadu. K tomu se přidala dětská mozková obrna, astma a CHOPN. Během života jsem podstoupila osm náročných operací.

Přesto jsem se snažila žít naplno. Studovala jsem běžnou základní školu, odmaturovala na Střední odborné škole poštovní a pokračovala na Západočeské univerzitě v Plzni, kde jsem vystudovala sociální práci až do magisterského stupně. Pracovala jsem jako sociální pracovnice, později administrativní pracovnice, než mi zdravotní stav a těžký úraz v roce 2016 výrazně změnily život.

Dnes bojuji s bolestmi i zhoršenou pohyblivostí, ale nevzdávám se. Tvořím, čtu, chodím na procházky a ráda pomáhám studentům s učením. Maluji diamantové obrazy a chci také naučit paličkovat. S koučem chci najít vnitřní klid, zbavit sociální fobie a znovu získat jistotu sama v sebe.“

Lucie (Hradec Králové)

„Jsem mladá žena a máma a od narození se potýkám s dětskou mozkovou obrnou. Můj život je kvůli tomu v mnoha ohledech komplikovanější, přesto se snažím žít jako každý jiný zdravý člověk. Pracuji na zkrácený úvazek, pravidelně rehabilituji a řídím auto.

Mou velkou vášní je hlídání koček. Ve volném čase si ráda užívám malé chvilky pohody – ať už v divadle, u dobré kávy, nebo prostě doma se svými zvířecími miláčky. Jako samoživitelka s invalidním důchodem druhého stupně jsem ale hledala cestu, jak se lépe uživit. Na základě vlastních zkušeností jsem se proto rozhodla založit si vlastní službu hlídání koček.

Do budoucna bych si moc přála své podnikání rozvinout a časem do něj zapojit i další lidi. Protože ale zatím přesně nevím, jak projekt správně uchopit a posunout dál, věřím, že mi v tom pomůže koučink od nadačního fondu Melodio.“

Jarmila (Severní Morava)

„Jmenuji se Jarmila. O svém životě v důchodě jsem měla vcelku jasnou představu. Konečně dojde na knihy, které jsem si pečlivě ukládala do knihovny, budu mít dost času na divadlo, koncerty, cestování, turistiku, možná i na univerzitu třetího věku. Všechno se změnilo, když jsem před šesti lety téměř přišla o zrak. Zůstaly mi jenom audioknihy, které však nemohly plně nahradit všechno, co jsem si slibovala.

Ke změně došlo, když jsem před třemi měsíci poznala paní Katku, která mě velmi trpělivě postupně seznamuje s různými aplikacemi a kompenzačními pomůckami pro nevidomé. Snad se mi časem aspoň některé mé plány podaří uskutečnit.“

Kateřina (Severní Morava)

„Jmenuji se Kateřina Blažková, Jsem máma 5 dětí a fyzioterapeutka. Poslední dcera Josefínka se narodila s Down syndromem a rodinný život se nám tak hodně proměnil.

Momentálně se pokouším více zařadit zpět do pracovního procesu a vše skloubit s péčí o rodinu. Osobní rozvoj s koučem absolvuji s cílem najít svůj směr v životě po 15 letech na rodičovské, která mi právě končí. Ráda bych zapracovala na svém sebevědomí a ujasnila si, co mohu nabídnout sobě, své rodině i v práci fyzioterapeutky tak, abych hospodařila zdravě se svou energií i psychickými silami.“

Honza (Nymbursko)

„V mých 21 letech mi diagnostikovali Friedreichovu ataxii. Jedná se o neurologické onemocnění, které postihuje rovnováhu a koordinaci pohybů, hlavně dolních končetin. Nemoc má vliv na mé fungování v běžném životě. V dojíždění do práce. Pracuji na katastrálním úřadě, zvládl jsem vystudovat ČVÚT obor Geodézie a kartografie. A hlavní vliv má nemoc na fungování mé životní vášně a tou je vodní skauting.
Postupné omezování věcí, které rád dělám, se negativně propisují do psychického stavu, a to vede k urychlení progrese fyzické nemoci. Od spolupráce s koučem očekávám zlepšení sebevědomí, naučení se radovat i s drobností a naučení se, jak pracovat se svojí psychikou. Díky tomu se budu moci lépe a plně věnovat aktivitám a lidem v mém životě.“

Renáta (Plzeň)

„Je mi 38 let, narodila jsem se se zrakovým postižením. Jsem prakticky nevidomá.

Ráda bych pomocí koučování našla někoho, kdo by mě doprovodil do wellness, nebo kdo by mě naučil háčkovat různé tvary a motivy.

Zároveň bych si pomocí kouče chtěla najít takovou práci, která by mě bavila a byla by slušně placená.“

P.S. Renáta pracuje s koučem Vojtou Cibulkou. Díky tomu našla sebevědomí změnit bydlení a oprostit se od toxického vztahu. Rozvíjí svůj talent v háčkování a hledá kontakty na prodejce a designéry, kteří by její výrobky uplatnili (košíky, šály, kapsy, apod.). V únoru 2026 byla se Šimonou na obchodní oběd Excellentní žena Plzeň, kde jí nabídli účast na dvoudenním rukodělném festivalu. Chce se učit nové tvary v nové tvary v háčkování.

Touží zažít wellness a jít na kosmetiku a hledá někoho, kdo by ji doprovodil. Naučila se lépe hospodařit se svou energií a hledá práci na poloviční úvazek, je manuálně zručná.

Veronika (Jižní Morava)

„Od narození mě provázejí zdravotní komplikace — po porodu mě lékaři dvacet minut oživovali. Na první pohled mé postižení není vidět, ale od dětství žiji s vážnými diagnózami: anginou pectoris, revmatoidní artritidou a hlavně těžkou skoliózou páteře, která není operovatelná a nese riziko skřípnutí míchy. Jeden nesprávný pohyb by mohl způsobit ochrnutí. Nedávno mi lékaři objevili také síť benigních nádorů na štítné žláze.
Přesto žiji život plný tvořivosti. Maluji na sklo, látky i plátno, fotím a věnuji se tanci s ohněm a světlem. Tanec je pro mě nejen způsobem, jak vyjádřit emoce, ale i úlevou pro záda, ačkoli musím dávat veliký pozor na každý pohyb. Od února 2025 mám vlastní živnost a chci o e-shop, kde bych mohla prezentovat svou tvorbu a hlavně sérii mandal, na kterou jsem opravdu pyšná.
Mou největší bariérou je psychická nepohoda — vnitřní tlak, výbuchy vzteku a agrese, které mě často brzdí. Proto jsem začala pracovat s koučkou Kateřinou Peškovou. Pomáhá mi znovu získat psychickou jistotu, rozpracovat priority a rozvíjet talent. Mým velkým snem je vystupovat v cirkuse a propojit v něm tanec, oheň i emoce v něco výjimečného.“

Monika (Severní Morava)

„Jmenuji se Monika a žiji v centru sociálních služeb. Mám dětskou mozkovou obrnu a používám invalidní vozík, ale to mě neomezuje ani v aktivním životě ani při plnění mých cílů. Přináší mi to zkušenosti, učí trpělivosti, kreativitě a nacházení cest, jak překonávat překážky.

Mou vášní je marketing na sociálních sítích, proto spolupracuji se společností Lady’s, kde se starám o komunikaci s klienty, prezentaci produktů a podporu týmu. Každý den mě práce s lidmi naplňuje, motivuje učit se novým věcem, posouvat se dál a hledat způsoby, jak být lepší. Mým cílem je jednou mít svůj vlastní salón, kde budu lidem pomáhat cítit se krásně a sebevědomě. Ráda bych také více cestovala a jednou si splnila svůj cíl: podívat se k moři.

Od koučování očekávám, že se naučím lépe plánovat a dosahovat svých cílů, posílím své schopnosti v oblasti prodeje a komunikace a budu umět poskytovat ještě kvalitnější podporu a péči klientům i kolegům.“

P.S. Monika pracuje s koučkou Ditou Pospíšilovou Dvořákovou.

Marcela (Praha)

„Jsem nevidomá a mám i několik civilizačních onemocnění. Pracovala jsem na částečný úvazek v  neziskové organizaci – společně s pečovatelskou službou jsem navštěvovala seniory v jejich bydlišti a hovořila jsem s nimi o jejich životě. Pro nedostatek financí jsem byla bohužel propuštěna.
S koučkou chci najít novou práci, kde bych byla užitečná. Také v sobě chci objevit nové možnosti, talent, dovednosti, schopnosti a znalosti. Chci najít povzbuzení, inspiraci a motivaci do dalšího života, posunout se někam dál, nezůstávat pořád na jednom a tom samém bodě, umět se rozhodovat, rozvíjet se, růst a získat sebevědomí. Ráda chodím s vidoucími kamarádkami do kina, do divadla, na koncerty a hmatové výstavy, plavat, na procházky do parků a zahrad. Ale kamarádek mám málo. Chtěla bych pomocí koučky nalézt způsob, jak získat další kamarádky.“

P.S.: Marcela začala pracovat s koučkou Ditou Pospíšilovou Dvořákovou. Po výzvě na Melodio na kafi (březen 2026) získala první z vytoužených průvodkyň. Nyní hledá, který talent rozvíjet a jak jej definovat. Marcela je přirozeně organizačně schopná a obdivuhodně samostatná. Stále touží po možnosti docházet k seniorům, což ji hodně bavilo a zároveň si tím vydělala peníze navíc. V březnu 2026 byla s Melodio poprvé na obchodní konferenci Equal Pay Day, aby zažila nové prostředí.

Jana (Praha)

„Před cca 6 lety jsem dostala infekci do nohy, ale protože se to nedařilo léčit, muselo dojít k amputaci nohy. Tímto jsem se dostala na vozík a ztratila jsem svobodu. Bez asistence se nikam nedostanu. Kvůli nevyhnutelnému dlouhodobému sezení se mi tvoří proleženiny, tzv. dekubity.

V současné době bydlím v RoSa. Kvůli mé diagnóze jsem vnitřně zlomena. Ráda bych pomocí koučky toto zranění zacelila. Pro mě to znamená najít hodnotu svého života, smysl svého života, sebedůvěru, lásku k sobě a pomyslně pevnou půdu pod nohama. Díky tomu se dál posunout a využít svůj potenciál.“

P.S.: Jana již pracuje na svých cílech s koučkou Libuší Petrovic.

Angelika (Praha)

„Od narození žiji s dětskou mozkovou obrnou. Lékařům se sice podařilo postavit mě na nohy, ale pouze s pomocí berlí. Po porodu mého syna se však můj zdravotní stav zhoršil a skončila jsem na vozíku. Ani tak to nevzdávám – co mě nezabije, to mě posílí.

Nyní se nemohu vyrovnat s tím, že mě odmítají v práci kvůli mému postižení, neboť jsem nemohla svou práci vykonávat v takové míře, jako může zdravý člověk. Proto jsem se rozhodla pracovat na sobě s pomocí kouče – chci tak posílit sebedůvěru, rozvíjet vlastní potenciál a zároveň si dokázat zajistit svoji obživu.“

P.S. Pro Angeliku jsme upořádali 4.12.2025 Adventní koncert v Praze, jehož očekávaný výtěžek 25.000 Kč pokryje výdaje na práci na stanovení priorit, odhalení opravdových talentů Angeliky, jakož i nasměrování ke vhodné a dostatečně placené práci. Angelika již začala s koučkou Evou Strakovou. Specifikovala si, že chce práci nejlépe ve zdravotnictví a takovou, kde by pomáhala lidem se zorientovat v místě nebo v nabízených službách.

Markéta (Praha)

„V USA jsem pracovala jako internistka a specialistka na spánkovou medicínu. Můj profesní život se ale zásadně změnil poté, co se provalila moje diagnóza – roztroušená skleróza. Přestože jsem se dokázala dlouho udržet v oboru, nemoc a pozdější úraz mě nakonec upoutaly na invalidní vozík. Dnes jsem plně závislá na asistenci druhých a právě tato závislost je pro mě největší překážkou, kterou každý den cítím.

S koučem chci znovu najít životní naplnění a odhodit pocit rezignace, který mě po ztrátě rodiny a práce dlouho provázel. Věřím, že s jeho podporou dokážu postavit nový životní směr – takový, v němž dokážu znovu pomáhat druhým. Už nyní pracuji na knize o roztroušené skleróze a chci dál sdílet své zkušenosti i naději. Mojí motivací je nejen překonat vlastní limity, ale také ukázat, že i po těžkých ztrátách má život smysl.“

P.S. Markéta si pro práci na svém novém příběhu vybrala kouče Ernesta Nováka, se kterým pracuje na svém emočním zdraví, a mentora Matooshe. Ten jí provází alternativní cestou nemocí, kterou on sám překonal ze stadia „vozík“ do stadia plně chodícího a plně funkčního těla.

Pascale (Ostrava)

„Jako předčasně narozené dítě trpím dětskou mozkovou obrnou a autismem, který mi způsobuje hypersensitivitu. Jako sirotek jsem vyrůstala v ústavu, ale toužila jsem se osamostatnit. Po dvouletém úsilí jsem si koupila byt v Ostravě a nyní se učím žít plnohodnotný život.

Je mi 26 let. Nemám rodiče a prarodiče už také zemřeli a finančně je pro mne splácení hypotéky a hrazení léků i rehabilitace nezvladatelné. Bez příspěvku nadace Konto Bariéry a Patříme k sobě Oli bych nemohla uhradit ani nutné rehabilitace. Ráda bych ozdravný pobyt absolvovala zase na podzim, jelikož mi moc pomáhá, ale od pojišťovny už nebudu mít nárok ani tento ani rok příští. Ráda bych také splatila část úvěru.

Kouč by mi mohl otevřít i jiné cesty pomoci, a hlavně najít si náhradní rodinu. Cítím, že ta je pro mne důležitá kvůli psychické rovnováze.“

P.S.: Pascal pracuje s koučkou Ditou Pospíšilovou Dvořákovou.

Pavla (Severní Morava)

„Jsem vyučená kuchařka a pracovala jsem v restauracích a později jako pošťačka. Když mi bylo 32 let, dostala jsem první mozkovou příhodu. Po operaci krční páteře v roce 2015 jsem zůstala na vozíku. Nicméně následně jsem měla další čtyři mozkové příhody, v roce 2018 pátou, rehabilitace si vyžádala velké úsilí, dnes z úplného ochrnutí jsem už schopná i psát, v čemž mi pomohla dcera. Bohužel mi diagnostikovali kornatění sítnice a postupně ztrácím zrak.

Dříve mne bavila zvuková střelba, reprezentovala jsem školu i na střeleckých závodech. Vždy mne bavil sport a příroda, to mi vštípil dědeček.  Manžel mi hodně pomáhá, ale začíná se u něj projevovat zdravotní vyčerpání.

S koučem chci najít novou realitu svého života, nové možnosti, jak dále s těmito zdravotními postiženími žít..“

P.S. ke konci roku 2025: Pavla je zcela nevidomá. Plánuje nyní stát se koučkou a vrátit, co jí pomohlo. Melodio ji ve výcviku finančně podpoří. Začne výcvikem v NLP technikách. S Pavlou jsme natočili časosběrný dokumentární film.

Eliška (Praha)

„Od narození mám diagnostikovanou dětskou mozkovou obrnu se spastickou kvadruparézou. DMO je základní diagnóza, se kterou souvisí i další onemocnění, například časté epileptické záchvaty.

Pohybuji se na mechanickém i elektrickém vozíku, žiji sama v bezbariérovém bytě a finančně jsem závislá především sama na sobě. V současné době pracuji v chráněné dílně na pozici pomocného pracovníka ve výrobě (šicí dílna). Přestože se můj zdravotní stav zhoršuje, přeji si i nadále pracovat, abych se mohla sama o sebe postarat. Mým cílem je být inspirací pro ostatní.

Ve spolupráci s koučem bych si přála otevřít nové dveře, najít cestu k osobnímu růstu, získat psychickou podporu a pomoc při hledání nové práce.“

Veronika (Liberec)

„Od narození žiji s dětskou mozkovou obrnou a jsem upoutána na vozík. Narodila jsem se předčasně jako jedno z dvojčat. Moje sestřička bohužel zemřela po porodu. Od dětství slýchám, že jsem velká bojovnice – věřím, že mi svou sílu předala právě ona.

Kromě fyzického omezení se potýkám i s psychickými obtížemi, které ne všichni dokážou pochopit nebo přijmout – a někdy s tím bojuji i já sama. Nedávno jsem přišla o možnost splnit si svůj sen – dokončit maturitu – kvůli člověku, který mi nedal šanci. Byla to další z mnoha životních ran, které jsem musela přijmout.

Od koučování očekávám, že mi pomůže přijmout samu sebe. Doufám, že se mi díky tomu v budoucnu podaří osamostatnit se od rodiny, najít si zaměstnání, partnera a nové přátele. Ráda bych jednou vedla svůj vlastní život. I když s občasnou pomocí.“

P.S: Veronika pracuje s koučkou Ditou Pospíšilovou Dvořákovou a mj. plánuje v roce 2026 kulturní akci Melodio v Liberci. Udělala si kurz grafického designu a bude přispívat svým umem i k tvorbě Melodio materiálů.

Michal (Plzeňsko)

„Studuji učitelství němčiny na německé univerzitě. Za pomocí kouče chci najít možnosti, jak si po skončení školy splnit, i přes svůj handicap, sen stát se tlumočníkem. Přestože toužím po společnosti lidí, trávím většinu času o samotě.

S koučem si chci ujasnit své představy o navazování přátelství a partnerství, chci zjistit co bych měl dělat lépe, abych si našel více přátel a partnerku, se kterou bych do budoucna založil rodinu. Chci životní změnu.“

Michal zatím svou životní změnu nerozjel. Nejdříve si stanovil, že chce dokončit studia.

Dagmar (Vysočina)

„Trpím mnoha duševními traumaty díky neurologickému syndromu Guillain-Barré, který opakovaně způsobujekolaps těla, zcela paralyzující stav.  Už dvakrát jsem se dostávala z invalidního vozíku. Stále ale mám duševní stavy vycházející z těchto zážitků.

Nechci stále polykat léky, nefungují na moje úzkosti. Způsobují jen malátnost a ztrátu chuti na jídlo.

Od práce s terapeutkou a koučkou Petrou Chvátalovou si slibuji, že budu moci žít bez fóbií. Chci se znova cítit motivovaná k životu a uvědomovat si hezké věci. Při současném stavu to bez pomoci nezvládám. Potřebuji odblokovat traumatické události, aby se mi nevracely do mysli a aby mi přestaly brát motivaci pro život a do budoucna založil rodinu. Chci životní změnu.“

P.S. Dagmar jsme v roce 2025 poskytli možnost práce s koučkou Petrou Chvátalovou, která je zároveň psychiatričkou s holistickým přístupem. Práci však musela po třech sezeních přerušit. Dagmar má dveře stále otevřené, ale chápeme, že některé duševní obtíže neumožňují posílit chuť a vlastní motivaci k práci na sobě.

Jakub (Ostrava)

„Je mi 31 let. Od mala žiji s postižením kvůli dětské mozkové obrně a můj život vyžaduje celodenní asistenci dalšího člověka. Jsem velmi aktivní, přednáším na filozofické fakultě o způsobu života člověka s postižením a jsem lektorem moravskoslezského kraje v projektu Žít normálně 2.

Za překážku v mém uplatnění považuji například to, že se ke mně někteří lidé chovají jako k dítěti. Nejsem sám, zažívají to i někteří jiní lidé s postižením. Proto se chci věnovat i osvětě v tomto ohledu a vysvětlování, jak k nám přistupovat. S koučem chci prozkoumat své silné stránky a najít způsoby, jak svůj život zkvalitnit.“

P.S.: S koučkou Kateřinou Peškovou se během roku 2025 naučil stanovit si hranice vytíženosti, vytvořit si kvalitní čas i na sebe seberozvoj. Nyní pracuje na tvořivém psaní ve skupině s lektorkou Jitkou Hlouškovou a s kariérní koučkou Bárou Smijovou připravuje, co mu chybí k tomu, aby se mohl stát testerem webů z hlediska potřeb lidí se zdravotním postižením. Je nezávislý dopisovatel článků pro Melodio a je otevřen dalším zakázkám. Pro rok 2026 si stanovil taky vylepšení práce s AI.

Alena (Hrabyně, Severní Morava)

„Jsem z nefunkční rodiny a vyrůstala jsem v dětských domovech. Vyučila jsem se jako tkadlena. Ve dvaceti letech jsem spadla ze střechy a od té doby jsem ochrnutá. Od 1996 jsem bydlela v centru sociálních služeb v Hrabyni na Severní Moravě. Po úmrtí přítele, který měl závažné zdravotní postižení, jsem se toužila osamostatnit a podařilo se mi to. Od roku 2024 bydlím v Opavě dočasně v podnájmu. Můj sen je samostatné trvalé bydlení. Chci více pomáhat lidem ve Svazu tělesné postižených Hrabyně (STP) a svým přátelům na vozíku a k tomu potřebuji lepší technické prostředky, jako je kvalitní vozík a přídavný pohon. S koučem/koučkou chci zjistit, jaká činnost by byla pro mne výdělečná, baví mne například grafické práce na počítači. Momentálně dělám v chráněné dílně administrativu a výdělek je velmi nízký, nestačí mi na moje plány.“

P.S. Alena měla v roce 2025 větší zdravotní výzvy. Těšíme se, že znova najde sílu pokračovat v osobním rozvoji v roce 2026.

Helena (Chomutov)

„Jmenuji se Helena Šestáková a jsem farmaceutická laborantka se zaměřením na homeopatii. Osud mě však postavil před těžkou zkoušku. Mému manželovi diagnostikovali agresivní nádor mozku (glioblastom 4. stádia). Po třech operacích je nyní doma, ale zcela odkázán na mou péči. Do toho jsem sama musela podstoupit operaci kolene. Přesto jsem rozhodnutá zůstat s ním, protože věřím, že být spolu mu pomáhá zachovat si osobnost a důstojnost.

Tato zkušenost mě naučila, že musím řešit i vlastní psychosomatické potíže, které zasahují do mého života. Ráda bych našla způsob, jak své znalosti předávat lidem jinak než v lékárně, s větším důrazem na individuální přístup. Tento sen už si plním, ale potřebuji se posunout dál, abych mohla žít a pracovat v souladu se svými možnostmi.“

P.S.: Helena léta pečovala o svého těžce nemocného manžela až do jeho úmrtí v minulém roce. To si vybralo svou daň na nervech. Koučka Petra Chvátalová jí provází tímto procesem obnovy plného života a obnovy vlastního zdraví. Helena buduje návyk správného cvičení a sebepéče, aby mohla jít znova do zaměstnání.

Michal (Hradec Králové)

„Jmenuji se Michal Krch. V roce 2001 jsem následkem úrazu oslepl. Tím se celý můj život od zásady změnil. Přesto jsem vystudoval speciální pedagogiku a absolvoval masérský kurz. Nyní pracuji jako masér. Od roku 2010 se věnuji bowlingu. Reprezentuji ČR na mezinárodních turnajích.
Ve své pracovní a sportovní kariéře jsem se dostal na své limity a ty chci ve spolupráci s koučem překonávat.“

P.S.: Michal je rocker. S koučem pracuje na manažerských a leadrovských technikách, aby mohl dobře rozvíjet svou týmovou práci ve sportu, v kuželkách pro lidi s postižením zraku. „Koučování mi pomohlo zvládnout roli předsedy sportovního klubu při jeho transformaci. Přechodně sice na úkor mé sportovní výkonnosti, ale dnes už mám opět energii pracovat.“  Obdobím jej provedl kouč Pavel Rabenseifner.

Oliver (Plzeň)

„Jsem od narození prakticky nevidomý. Mám střední školu bez maturity, protože škola nebyla vybavena přístupy pro nevidomé a já jsem nezvládl maturitní předmět účetnictví. Mám invaliditu třetího stupně a nyní nejsem zaměstnán. Pro zábavu dělám DJ. Moc mne baví elektronická taneční muzika. V poslední době mne zneklidnilo onkologické onemocnění velmi blízké osoby a psychicky jsem to těžce nesl. 

Jaká je moje současná bariéra, kterou věřím, že mi kouč pomůže vyřešit? Nejsem si jistý v osobních věcech, rád bych založil rodinu a získal tak nový smysl života. Uvědomuji si, že mi k tomu může pomoci osobnostní růst a větší sebevědomí. Plat mám nízký, nestačí mi na moje plány.“

P.S. Oliver prozatím svou motivaci k osobnímu růstu v sobě střádá.

Jiří (Severní Morava)

„Bydlím s rodiči a momentálně nemám práci ani vlastní rodinu. Kvůli nádoru na mozku jsem částečně ochrnutý, díky intenzivní rehabilitaci již jsem svůj stav hodně zlepšil, ochrnutou mám jen ruku. To mi omezuje pracovní výkon. Co chci změnit? A proč chci pracovat na sobě s koučem? Můj cíl je změnit život tak, abych mohl založit rodinu.“

P.S.: Jiří pracoval v roce 2024 intenzivně s koučkou Kateřinou Peškovou. Jiří si od ledna 2025 zajistil novou důstojnou práci s lepším ohodnocením. Jiří rád chodí tančit a hledá si partnerku pro rodinný život. je věrným a nadšeným fanouškem Melodia.

Radek (Klatovy)

„Jmenuji se Radek Halas, pocházím z Klatov a jsem nevidomý. Mé zájmy jsou

procházky, plavání, čtení, poslouchání hudby nebo pořadů a rozhlasových her

a taky kočičí kavárna. Od koučování očekávám, že se posunu někam s mými

myšlenkami a plány v přítomnosti i do budoucna. Těším se na koučování.“

P.S.: Radek si s koučem Vojtou Cibulkou ujasnil směr a z mnoha svých talentů si vybral jeden hlavní: tvůrčí psaní. Na tom pracuje s lektorkou Jitkou Hlouškovou. Jeho cílem je napsat rozhlasovou hru. Zatím je u povídek, a pěkně peprných! S Vojtou Cibulkou pokračuje v kondičním cvičení a plavání, které mu pomáhá v lepší orientaci. Díky práci s koučem se zbavil fóbie z vos a hluboké vody.

Jitka (Praha)

„V roce 2001 po maturitě se mi stal úraz a od té doby se pohybuji na vozíku. Studovala jsem, pracuju a snažím se pracovat tak trochu i na sobě.

Pracovně se věnuju environmentálnímu vzdělávání. Zároveň provázím lidi, kteří jsou čerstvě na vozíku po míšním poranění jako tzv. peer mentor. Volný čas trávím ráda rozjímáním, snahou naučit se nicnedělat nebo aspoň zpomalit a pohybem na suchu i ve vodě, nejlépe v přírodě. Ideální den by pro mě měl mít alespoň 30 hodin, aby se dalo stihnout všechno, co mám v plánu.

Mám ráda výhledy z okna do zeleně a jedním z mých plánů je projekt Evropu vlakem z jihu na sever (nebo klidně obráceně).

Věřím a doufám, že spolupráce s koučem mi pomůže rozšířit obzory a objevit třeba právě nové možnosti a talenty.“

P.S.: Jitka pracuje s koučkou Ivou Barnincovou. Jemné změny na povrchu a o to podstatnější změny uvnitř. Vnitřní síla se dřív nebo později projeví v kvalitnějším uspořádání života. K tomu Jitka postupně spěje.

Karin (Plzeň)

„Po dvou těžkých úrazech, požáru a srážce automobilem, se pohybuji na vozíku. Mám kvadruparézu, tedy ochrnutí končetin. Trpím nevyléčitelnými chronickými bolestmi, mám také zrakový handicap a spoustu dalších onemocnění. Jsem velmi aktivní. Zpívám, hraji na klávesy, šíji a mnoho dalšího. S koučem bych si ráda stanovila životní priority a přála bych si zpracovat úzkosti a traumata z dětství.“

P.S.: S koučkou Kateřinou Peškovou se během roku 2024 a 2025 naučila žít sama se sebou. Pro někoho asi banální věc, pro Karin životně důležitá, protože si nemusí přivolávat akutní zdravotní problémy jen aby byla s lidmi. Zároveň si více váží svého času. Na tom ještě v budoucnu bude pravděpodobně pracovat znova, aby získala dobře placenou práci. Zatím si užívá svých výkonů a vítězství ve sportu.

Kristýna (Hradec Králové)

„Od dvanácti let jsem na vozíku po úrazu míchy. Během studia na gymnáziu jsem se věnovala vrcholovému lyžování na monoski a reprezentovala ČR. Později jsem se začala věnovat i parasurfingu. Nyní žiji s partnerem v Olomouci, studuji psychologii a pracuji jako peer mentor pro lidi po úrazu míchy v České asociaci paraplegiků. S koučem bych ráda pracovala hlavně na svém rozvoji v pracovním a studijním životě.“

Kristýna je zatím soustředěná na své studium a rodinu. V Melodio má dveře otevřené.

Radek (Plzeň)

„Následkem úrazu jsem přišel o většinu svého zraku. Přesto se snažím osamostatnit, protože nechci být odkázaný na pomoc druhých. Několik hodin týdně učím lidi s podobným postižením pracovat na počítači. S pomocí koučky Kateřiny Peškové postupně přicházím na to, jak zvládat nástrahy samostatného života, navzdory zrakovému handicapu. Nyní budu pokračovat v práci na sobě se sportovním trenérem, abych získal jeden ze správných životních návyků, které jsme si definovali s koučkou Nadačního fondu Melodio.“

P.S.: Radek je nepostradatelným členem týmu Melodio jako editor webových stránek. Koučka Kateřina Pešková mu otevřela cestu do světa, bílou hůl už má jako kamaráda, ne jako přítěž. Od svého kondičního kouče Vojty Cibulky se naučil „Buď sám sobě nejlepším přítelem“, což znamená, že cvičí, kvalitně jí, aby se nevrátily bolesti zad a dřívější zbytečná kila navíc. Jeho sarkastický humor se uplatní na nejedné party!

Libor (Praha)

„Mám za sebou mnoho nepříjemných zážitků. Když jsem opravoval střechu, prasklo lešení, a já jsem spadl z 13 metrů přímo na beton. Po roce jsem se naučil znovu chodit, ale do levé nohy se mi dostal MRSA, což je agresivní zlatý stafylokok. Snažil jsem se nohu zachránit, podařilo se mi najít kliniku v Polsku. Kvůli vysokým léčebným nákladům jsem však musel prodat byt. Bohužel, nohu se mi zachránit nepodařilo. Nyní bych rád našel v sobě klid a pohodu. Od roku 2015 jsem na vozíku, prodávám Nový prostor a pobývám na různých ubytovnách. S koučkou Karolínou Chovancovou jsem získal motivaci a ujasnil si, že momentálně opravdu to jediné, co je pro mne životní kotvou, je bezbariérové bydlení. Melodio mi nyní pomáhá najít správné kontakty a právní pomoc k tomu, aby moje žádost o byt splňovala veškeré potřebné náležitosti a já jsem bezbariérové bydlení získal.“

P.S. Libor v roce 2025 podlehl těžkému zápalu plic. Jsme rádi, že jsme mu mohli poslední měsíce jeho života pootevřít dveře k optimismu a sebepřijetí.

Romana (Pardubice)

„Od narození žiji s dětskou mozkovou obrnou – spastickou kvadruparézou. Abych mohla žít kvalitní život, potřebuji nepřetržitou podporu a pomoc druhé osoby.

V době, kdy jsem se seznámila s činností NF Melodio, jsem intenzivně hledala smysluplné pracovní uplatnění. Během covidové epidemie jsem musela opustit práci sociálního pracovníka a další zaměstnání se mi nedařilo najít, což se negativně podepsalo na mém sebevědomí.

Díky podpoře NF Melodio a kouče Pavla Rabenseifnera jsem začala znovu pracovat na svých silných stránkách a postupně jsem si uvědomila, že bych se ráda živila svým velkým koníčkem – psaním. Dnes podnikám v marketingu jako copywriterka. Činnost NF Melodio má smysl a spolupráci s koučem doporučuji každému.”

Mates (Znojmo)

„V roce 2003 jsem ochrnul po autonehodě. Byl jsem vášnivý sportovec a ke sportu mne to táhlo dál. Reprezentoval jsem naši zemi v parahokeji, nyní se nově věnuji parabadmintonu, i v něm chci dosáhnout velkých výsledků. S koučkou Terezou Dyntarovou jsem se naučil důležité mentální techniky, díky kterým budu umět lépe pracovat s pocity po prohře.  Své nové zkušenosti budu moci předávat dál.“

P.S. Mates je krásným příkladem, že i jen několik pracovních lekcí s koučem může přinést dlouhotrvající výsledek. Jako příznivec Melodia si zahrál v naší TV reklamě, která byla vysílána v únoru 2025 na iVysílání.

Tomáš (Praha)

„I když mi v mládí diagnostikovali vzácné onemocnění, Friedreichovu ataxii, s neradostnou prognózou, snažím se mít pozitivní přístup k životu. Díky nemoci jsem se dostal do situace, kdy jsem ztratil své dosavadní zaměstnání. S koučem chci rozjet svůj nový projekt a zároveň si ujasnit své vize a hodnoty.“

P.S. Tomáš v roce 2026 pracuje s koučem Pavlem Rabenseifnerem na svém novém projektě.

Eva (Praha)

„Jmenuji se Eva a jsem 20 let na vozíku kvůli nervovému poškození nohou. Pracuji v pečovatelském domě jako dispečerka asistentů. S koučkou Evou Strakovou jsem pracovala několik měsíců v roce 2023 a nyní mne vede lektorka Zuzana Köhlerová, abych se zdokonalila v telefonické práci. Chci se zlepšit v oblasti fundraisingu a uplatnit se také jako dotazovatelka ve výzkumech.“

P.S. Eva se v následném rozvoji naučila také lépe pracovat s počítačem. Pro Melodio tvořila v roce 2024 a 2025 databázi podnikatelů k oslovení na spolupráci. V roce 2026 využije i svou zručnost a bude pro Melodio vyrábět ozdobné mašle, kterými ozvláštníme stoly a sály při našich koncertech.